Koupelna a tak vůbec

Krom záchodu je značně důležitá (a často opomíjená) místnost i koupelna. Nehodlám řešit, jestli používat sprchový kout nebo vanu, to je záležitostí každého člověka osobní tužby. Třeba já osobně se ve sprše necítím vykoupaný, ale jak říkám, jde o osobní chuť každého zvlášt. Podstatnějším rozdílem je, jestli má být ta vana (případně sprcha) plechová, smaltovaná, nebo jestli dá člověk přednost modernější akrylátové. Obé má svoje pro a proti. Zatímco smalt se někdy odrazí již při velmi malém nárazu (například sprcha jež se uvolní z držáčku a spadne na vanu je relativně běžná záležitost, a může způsobit problémy..) akryláty jsou do značné míry odolnější. Jenže naopak, když pak jde o větší náraz (nebo prostě těžšího člověka) tak dokáže prostě a jednoduše prasknout (obzvláště oblíbené vany s bublinkovou koupelí občas krásně praskají v místě těch trysek, protože je tam přecejen oslabený materiál. A taková vana potom pochpoitelně teče (nebo alespoň kape) a dělá problémy.. A sprchová vanička prý umí totéž. O rozložení koupelny nicméně také docela rozhoduje pohyblivost uživatelů. Ono to zní divně, ale nějak lehce postiženou či méně pohyblivou osobu má v rodině snad každý, a při zařizování koupelny to chce myslet na to, aby se tam dotyčný nepřizabil. Nu a na závěr jen taková perlička: proč jsou často mnohem dražší obyčejná hladká umývadla, nežli módnější s různými záhyba, prolisy a podobně? Kamarádovi to posledně osvětlil známý dělající v porcelánce. Ono totiž ty hladké tlustší stěny prostě spotřebují více materiálu, na každém tom prolisu či ornamentu se nějaké to deko kaolínu ušetří, nehledě už na to, že lehčí (a s tenčími stěnami) výrobek schne rychleji a snadněji se vypálí.