Topení: Elektřina

Elektrické vytápění by se dalo v zásadě rozdělit na tři různé varianty: Elektrický kotel ústředního topení (O tom ale až u ústředních topení) přímotopy (infrazářiče, různé ty teplovzdušné kostky a podobně) a akumulační kamna, olejové radiátory a podobně. Přímotopy jsou poměrně šikovným zdrojem tepla, protože infrazářiče a podobné ohřívají rovnou místo, kam jsou namířeny, ne napřed vzduch, a naopak takové ty různé teplovzdušné ventilátory vyfukují směrem k cíli vzduch patřičně ohřátý. Jejich nevýhodou je ale přesně totéž co je jejich výhoda: ohřívají jen některá místa, takže zbytek místnosti je v zimě, a navíc mají opravdu značnou spotřebu. O něco lépe jsou na tom klasická akumulační kamna, protože se ohřívají v noci, za nižší sazbu za elektřinu. Nicméně i tak je ta spotřeba značná. A což teprve u těch různých malých radiátorů, ohřívaných elektricky? Tam sahá opravdu až do nebes. Zas ale ne druhou stranu, právě takový malý radiátorek na elektřinu není obvykle hlavním topením, a když holt je venku opravdu krutá zima, tak asi nejde šetřit a mrznout. Obecně se ale dá říct, že ačkoliv je elektřina ušlechtilou energií (Hm, kdo to tvrdí asi neviděl severočeské elektrárny a jejich komíny kouřící tuny zplodin z hnědého uhlí...) tak používat jí k topení je sice šikovné (otočit knoflíkem) ale velmi drahé, dražší než plyn, mnohem dražší než ostatní možnosti topení.